Charakteristika a zdroj onemocnění
Tetanus je bakteriální infekční onemocnění. Původcem je bakterie Clostridium tetani, která je běžnou součástí trávicího traktu zvířat (skotu, koní…) i člověka. Spolu s výkaly se dostává tato bakterie do půdy (přirozeným pobytem zvířat nebo hnojením), kde se zapouzdří, vytváří tzv. spóry a ty zde mohou přežívat i desítky let. Hlínou nebo prachem dochází ke kontaminaci různých předmětů. Spóry se mohou vyskytout i v půdě květináče s pokojovými květinami.
Vstupní branou nákazy člověka je poranění kontaminovanými předměty – nejen poranění velká a hluboká (hřebík…), ale i drobnější (tříska, píchnutí o trn…). V infikované ráně bakterie začne produkovat toxin (jedovatou látku), který proniká do okolních nervových zakončení a šíří se jejich vlákny až do centrálního nervového systému (mozku).
Projevy nemoci
K projevům nemoci dochází nejčastěji po 1 – 2 týdnech (rozmezí cca 3 – 30 dní) po nákaze. Závažnost projevů závisí na druhu poranění, jeho hloubce, na množství vyprodukovaného toxinu a na vzdálenosti místa poranění od centrálního nervového systému. Nervová vlákna jsou pak dráždivější a proto svaly reagují na sebemenší podněty (i např. dotek, světlo, zvuk…) stažením. Vznikají tak velmi bolestivé svalové křeče, které se mohou rozšířit na celé tělo. Vzácně může dojít v důsledku svalové křeče až k prasknutí svalu nebo zlomenině kosti. Nemocný je po celou dobu při vědomí.
Komplikací tetanu bývá postižení plic, srdce a ledvin.
Nejtěžší formy onemocnění končí smrtí, většinou v důsledku křeče dýchacích svalů a bránice (pacient se udusí) nebo v důsledku srdečního selhání.
Léčba
Léčba tetanu probíhá na jednotkách intenzivní péče, cílem léčby je zabránit napadení dýchacích cest.
Prevence
Jediným spolehlivým způsobem prevence je řádné očkování.
Jakékoli potenciálně infikované poranění je třeba řádně vydezinfikovat (například peroxidem vodíku), abychom snížili riziko infekce těmito nebezpečnými bakteriemi. Ani řádná dezinfekce však toto riziko u neočkovaných jedinců zcela nevyloučí.
Pokud dojde k poranění, u kterého hrozí riziko tetanu a raněný není z jakéhokoli důvodu řádné očkován proti tetanu, musí mu být co nejdříve po úraze (ještě před prvními projevy nemoci) podán protitetanový imunoglobulin a musí být započato řádné očkování.
Proděláním nemoci se na rozdíl od některých jiných infekčních onemocnění nevytváří trvalá imunita.
Očkování
Základní: schema 2+1 kombinovanou hexavalentní vakcínou (tj. vakcínou proti 6 nemocem: záškrtu, tetanu, černému kašli, dětské obrně, hepatitidě B a infekci způsobené bakterií Haemophilus influenze b)
・ 1. dávka od 9. týdne života
・ 2. dávka za 2 měsíce od první
・ 3. dávka minimálně 6 měsíců po druhé dávce
Přeočkování:
・ 1. přeočkování v 5 letech (záškrt, tetanus, černý kašel)
・ 2. přeočkování v 10 letech (záškrt, tetanus, černý kašel, dětská obrna)
・ další přeočkování monovalentní (jednosložkovou) vakcínou proti tetanu každých 10 – 15 let
